Samo-zřejmosti

Všímáte si, kolik máte věcí a oblastí, které berete jako samozřejmost? I chování a jednání lidí v určitých situacích bereme jako samozřejmost. Jistota, která se uděje sama, protože to prostě tak je a naše mysl to bere jako za dogmatický standard.

A když se tak SAMO neděje, jsme naštvaní, frustrovaní a vůbec nechápeme, proč se tak stalo. Počítáme vlastně s jevem budoucím, který zatím neexistuje a předpokládáme že je to fakt. Nezdá se vám to jako velmi vtipná iluze, na které tak silně lpíme?

Pokud už jste schopni trochu poodstoupit a nahlédnout na vaši situaci, zjistíte právě, že tato „pojistka“ vás oddaluje od cíle. (Cílem zde rozuměj vnitřní harmonie.) Ono se to možná zdá do jisté míry paradoxní, jenomže vše se děje právě proto, abychom přestali lpět. Abychom něco přestali vnímat jako samozřejmost a vše, co se děje, obdivovali jako dary. Samozřejmost jde ruku v ruce s očekáváním a jak již víme, očekávání může přinášet i zklamání.

Pokud budeme svou pozornost upírat na něco nebo někoho, očekávat a přemýšlet nad tím, jen ubíráme o energii sami sebe. Jako byste na své cestě zahnuli do slepé uličky a čekali na zázrak.

Zvykneme si na samozřejmosti, jako je dostatek jídla, vody, pravidelné výplaty od zaměstnavatele, teplé oblečení, milující zázemí, plodnost a dostatek všeho na co jen pomyslíte. A pak může přijít něco, co vám tento domeček z karet samozřejmosti, jistot a očekávání, zboří. Jak reagujete? Většinou se zboříte taky. Přijde šok. Máte základy postavené na těchto nejistých jistotách, jejichž ztrátu berete jako největší tragédii.

Proto změňte vnímání a buďte vděční za vše co máte. Nechejte se prostoupit vděčností a láskou. Vyměňte jistoty a samozřejmosti za vděčnost a DŮVĚRU. A pokud se stane, že se nějaká jistota z vašeho života odejde, nechejte s ní odejít i všechny emoce a pak ji poděkujte a uvolněte si místo pro nové.

Ať se stane důvěra vaši novou samozřejmostí.

Krásné dny, s láskou, Katka.

P.S.: Pokud toto téma (a nejen toto) je pro vás aktuální a sami si s ním nevíte rady. Je to silné, stále se vracející pocity úzkosti a strachu ze ztráty, odloučení, velký strach z nejistoty, pocit ztráty půdy pod nohama, můžeme do něho nahlédnout při spojení a harmonizaci na dálku.

Vše je jedno

Když pláčete radostí nebo bolestí, jaký je to pláč? Lepší, horší? Stále je to pláč, který je očistný. V hloubce se nedělají rozdíly, v hloubce je jen pláč.

Když sténáte bolestí nebo extází, jaký je to hlas? Lepší nebo horší? Stále je to jeden hlas vycházející z vašeho nitra, z hlubin, kde se nerozděluje, zda je horší nebo lepší. Ten hlas, sten, prostě je. A je JEDNO.

Když se dostaneš do svých nejniternějších hlubin, pochopíš, že už nejde rozdělovat. Dělit. To je jako bys sobě uřízl ruku, nebo rozkrojil planetu. Je to celek a ten celek to takto prožívá.

Jdi za oponu, jdi za své vzorce, jdi za své ego a vydrž. Jdi stále dál až dojdeš do země NIKOHO A VŠEHO. Dojdeš do země, kde není hodnocení, kde není dělení na dobré a špatné, na bolest a lásku. Vše zde je, ty jen jsi. Ty jsi vše a nic, nikdo.

Ryzí přítomnost, kdy dokážeš pozorovat vše z úrovně srdce, z úrovně zdroje.

VŠE JE JEDNO. Vše je LÁSKA.

K.

Naplnění

Jakoby se naše tělo, duše, celá naše bytost skládala z nádob s určitými tématy, činnostmi a aktivitami, které postupně naplňujeme. Ty věci, které děláme, milujeme, jsme jimi naprosto okouzlení a i díky nim poznáváme sami sebe. Žasneme sami nad sebou, že to dokážeme, že jsme ani netušili, co se v nás vše skrývá a díky těmto činnostem tyto schované kvality odkrýváme. Přináší nám radost a naplňujeme svoje nádoby. Někdy přijde i podnět zvenčí, který nám chce naznačit, někdy dost tvrdě, že tohle, co děláme, není pro nás. Možná také začnou přicházet jistá znamení, že už se vaše nádoba chýlí k naplnění. Ale vy stále lpíte na tom, že tohle, co děláte, co konáte je to pravé, to co vás naplňuje, to kde se cítíte šťastní a třeba si ani nedokážete představit dělat něco jiného.

Jenže pak přijde okamžik a vy cítíte, že se tato nádoba naplnila a vy již nemůžete dělat, to co jste si vysnili. Už nemůžete pokračovat dál v tomto vztahu. Tato „spolupráce“ vám již nic nového nepřinese a vy víte, že musíte jít dál. A třeba ani nevíte, co bude dál, může přicházet velká frustrace, bolest, probrodíte se temnou řekou, svými temnými zákoutími až do bodu, kdy to všechno jste schopni pustit a odevzdat se do proudu důvěry.

Každým vztahem, každou naší činností, žitím, poznáváme sebe. Jdeme stále do větších hloubek. Naplňujeme nádoby poznání o sobě a tím se nám rozkrývá posvátná moudrost vesmíru. Už se nepotřebujeme nijak více definovat, odlišovat. Veškeré potřeby ega jsou ztlumeny a vy cítíte hlas, vibraci, vaší duše. Jste naplnění láskou a radostí. A vy jen JSTE.
Jen vy víte, co máte nyní dělat, co tvořit, činit nebo co ukončit a jít dál. Jen vy víte, jaká cesta je pro vás ta nejlepší nebo nejpřínosnější. A někdy to není cesta nejjednodušší. Ale vy víte, že je pro vás ta pravá.
Ne vždy, co chceme, potřebujeme a ne vždy, co potřebujeme, chceme.

Krásné dny, Katka

P.S.: Pokud jste teď ve fázi, kdy nevíte kudy kam a cítíte, že už si s tím sami neporadíte, napište. Skrze harmonizaci a vhled, vám může přijít odpověď.

Sebe- péče I.

Toto slovní spojení do sebe zahrnuje nespočet technik a aktivit, které sobě můžeme dopřát. Od péče o zevnějšek, po například vnitřní laskavost. Je to prostě péče o sebe sama a buďme k sobě upřímní…Jak dalece umíme a dokážeme pečovat sami o sebe? Chodíme do destruktivních situací, chováme se ke svému tělu jako k popelnici, vůbec nedbáme na jeho potřeby, jsme pozorností otočeni naprosto jiným směrem a spíše než sebe-péče se jedná o sebe- destrukci.
Díky vlivům z minulosti, jsme zapomněli, jak o sebe pečovat, jak najít cestu k sobě, svému nitru i tělu. Otáčíme se k sobě zády. Kdo už trochu prozřel ví, že zde musí už zabrat jen on sám. Že už nepomůže obviňování druhých nebo vztek na druhé. Každý již musí sám za sebe a především PRO SEBE.

V mých předchozích povídáních o sebelásce jsem se zmínila, že opětovné budování vztahu se sebou, je jako obnovení a budování vztahu v dlouholetém manželství, kde jiskra vyhasíná, ale oba si moc přejí ve vztahu setrvat. Musí proto aktivně pracovat na jednotlivých krocích a chodit i tam, kde je to nepohodlné, nové nebo někdy i bolestivé. Je třeba se nakopnout pro sebe, pro lásku, kterou v sobě k sobě máte, ale je skryta dost často za kritikou a do jisté míry i sebetrýzněním. Tyto vyšlapané cesty reakcí již velmi dobře znáte. Jsou to brázdy ve vašem informačním poli, ve vašem mozku, které jsou již tak zautomatizováné, že třeba ani nevíte, jak to napravit, jak to nedělat, jak se tak hnusně k sobě nechovat. Přestaňte přemýšlet a vymýšlet odpovědi a začněte NĚCO dělat. Něco, co jste si dlouho přáli nebo něco, co si myslíte, že vám na této cestě pomůže. Přemýšlení a následné nekonání vás akorát zahrne dalším kolem výčitek a z tohohle bláta se dost těžko dostává.

Pokud už víte jak, nebo to něco děláte, ptejte se těla, jak mu při těch činnostech je, jestli třeba chce být silnější, jestli toto je opravdu vhodný pohyb, který potřebuje, a nebo jestli tato strava je ta pravá pro něj. Nastartujte komunikaci se sebou. Vyprdněte se na všemožný směry, co kdo jak má, jak žije, jakou má postavu nebo jak je nabitý energií. Hloubejte více v sobě, jestli to je opravdu to, co právě vy potřebujete, jestli to je opravdu to, co potřebuje vaše tělo. Ono totiž představy o tom, co by jak mělo být, jak bychom měli nebo neměli vypadat, se někdy dosti liší od toho, jakou formu projevu si vybrala naše duše. A tím, že jsme si vzali do hlavy, že zrovna tato forma, která nás nějak přitahuje, je ta správná pro nás, jdeme dost proti vyjádření naší duše ve hmotě, v těle.

Dělejte to, co vám přináší radost, to kde se cítíte sami sebou, nebo to, co víte že vám dá jistou potřebnou informaci o vás, byť to může být nepříjemné.

Nyní je doba, kdy už je třeba tyto souvislosti uvidět a žít. Žít život, žít sebe a žít svůj život pro sebe!
To jsou věci, které se musíme naučit my sami, neb je nám do teď nikdo (nebo jen velmi málokdo) neuměl předat. Ten patent na to, jak žít šťastný a spokojený život v sebelásce musí stejně najít každý sám v sobě. Vše okolo je inspirace a nápověda kam a na co se mrknout nebo kam jít, uvnitř sebe.

S láskou, Kateřina

P.S.: Toto umělecké vyjádření mi přijde opravdu výstižné. Staňme se pro sebe otevřenou knihou a naučme se v sobě číst.

O mysli

Stále o sobě pochybujeme. Připouštíme, že jsme nedokonalí, že jsme málo otevření, laskaví nebo srdeční. Že jsme málo disciplinovaní, že jsme líní, že jsme selhali, že nejsme dost dobří, že když děláme to či ono, nejme dost spirituální, že když děláme to či ono, škodíme naší planetě.

Když budeme stále dokola živit myšlenky nespokojenosti, když budeme stále dokola věřit tomu, že něco, co chceme je nám na kilometry vzdáleno, vždy to tak bude. Vždy bude vše tak, jak o tom smýšlíme, jak tomu věříme. Plní se nám totiž naše přání. Byť jsou do jisté míry nechtěná, ale jsou už reálná. Zhmotnila se. A můžeme je vidět všude kolem sebe, ve vztahu k sobě, v nemoci, ve vztahu s ostatními, v práci… Prostě kdekoliv. To, co jsme živili, to nyní žijeme. A teď přichází na řadu otázka, zda se nám to líbí či nikoliv?

Mnoho asi odpoví, že ne a že chtějí nápravu. Tu nápravu můžete činit každý den. Nyní jste si vyzkoušeli, jak se zhmotňuje vaše realita, jen né tím, pro vás radostným, způsobem. Změňte to. Vidíte, jak mocné jsou vaše myšlenky? Co jste nyní vytvořili? A stále to dotváříte, protože to již vidíte. Již vás tato realita doprovází na každém vašem kroku. Změňte to. Zaměřte nyní vaší pozornost na to, co vás činí šťastné. Změňte své myšlenky a ty staré nechte být. Vůbec se jim nevěnujte a živte svou pozorností to, co vám činí radost. Třebaže to kolikrát nevyjde, a to staré vás ovládne. Nenechte se svézt z cesty, kterou jste se nyní rozhodli jít.
Stejně tak, jako dokážeme dát povel ruce, aby uchopila sklenici s vodou a podala ji ústům (teď už to umíme, ale také jsme se to učili, jako malé děti), můžeme sebe naučit vládnout svým myšlenkám a věnovat pozornost jen tomu, co nám přináší radost a to čím se chceme v životě obklopovat. Sebe máme ve svých rukách, stejně tak jako svůj život a to, jaký ho máme nebo budeme mít. To, jak si ho užijeme, nebo jak se budeme zaměřovat na to nedokonalé, pokulhávající a smrduté.

Když otevřete truhlu s uvěřenými myšlenkami, budete se až divit, jak moc se necháte ovlivnit a jak moc tyto myšlenky utvořili vaši realitu a díky tomu, že chcete již něco jiného, nedaří se vám to prohlédnout, hledáte příčiny, motáte se stále kolem tohoto tématu, na chvíli se vám třeba uleví, ale pak to zase zesílí a třeba je to téma intenzivnější než kdykoliv před tím. Čemu jste uvěřili? Jakou myšlenkou jste si zastavili svou radost? Jaká myšlenka vám nyní tvoří to, co žijete? Co svým zaměřením živíte?

„Jsme tím, co si myslíme. Ze svých myšlenek stavíme svůj svět.“ Buddha

Artist: Joemel Requeza

Hodnocení

Náš mozek je nastavený na neustálou práci, vyhodnocování a analyzování všemožných tělesných pochodů, ale také interakce těla s okolím a okolí s tělem. Tento stav je automatický a děje se, aniž bychom o tom více či méně přemýšleli nebo vůbec věděli. Na dalším vyhodnocováním se podílíme aktivně my sami na základě mnoha proměnných. Toto hodnocení se týká nás samotných, našich aktuálních potřeb, vyhodnocování aktuálních podmínek a následných kroků. V tomto je mysl opravdu kreativní nástroj a lidé, ktereří se jejím zkoumáním zabývají, by na toto téma mohli hovořit jistě i někoholik hodin.

Toto hodnocení a vyhodnocování je do jisté míry naší přirozeností, jen se k tomu připletla jedna proměnná, která má potřebu stále něco hodnotit a tím se vyvyšovat nad ostatní. A je opravdu jedno v jaké fázi „duchovního rozvoje“ jsme. Prostě to děláme stále. Zrovna nedávno jsem se sama přistihla, jak je jednoduché se nechat do této pasti hodnocení chytit, když jsem přemýšlela nad tím, jakým vzorem jsou dnešní beauty youtuberky nebo kočky z instagramu, které hovoří o přirozené kráse a pak si nechají napíchat rty a udělat nová prsa… Díky kamarádce, s kterou jsem tento můj povzdech sdílela, jsem si uvědomila, kam mě má mysl zase lapila. Cha! Nachytala jsem se na švestkách 😀

Co tedy dělá hodnocení s námi, když my jsme ten, kdo hodnotí? Staví nás nad druhé a děláme se lepším. A je jedno v jaké sféře toto prožíváme. Jsou tu teď taková témata jako non toxic domácnost, zero wase, vegetariánství nebo veganství a další. Mnoho z nás padá do této pasti denně a ani si to neuvědomujeme.

Proč ty věci, pro které jsme se rozhodli, děláme? Pro sebe? Pro planetu? Pro naše děti? Proto, že máme, jak se říká, srdce na pravém místě a není nám jedno jak a v čem žijeme? Protože se děje to, že sestupujeme zpět do naší přirozenosti?
Pokud ano, pokud to máte třeba takto, kde jste byli před tím? Jak jste přemýšleli nad vyhozeným igeliťákem, jak jste přemýšleli nad krémem nebo makeupem, který jste si denně dávali na obličej? Do jaké míry jste přemýšleli nad jídlem, které kupujete a konzumujete? A jaký byste měli postoj k lidem, kteří vám říkají, že jste nevědomí, když to nebo ono neděláte?

Past hodnocení se někdy tváří, jakože je to vlastně v pořádku. Že já dělám něco, co je se mnou v souladu, co je v souladu s mým srdcem, duší a to mi dává tu moc, abych byl lepším člověkem. A zde se velmi často necháváme lapit. Lapeni do hodnocení a duality, a přitom toužíme po jednotě.
V nějakém předchozím článku jsem psala o tom, že zde, v tomto životě, máme tu možnost být kýmkoliv, kým jsme v minulosti být nemohli. A to platí pro všechny. Každá bytost žijící na této planetě zhmotňuje si to, po čem touží. A je jedno jestli jsou to nová prsa nebo krystaly.

Každého, jeho cesta jest.

K.

Iluze

Jako lidi jsme si osvojili takový nešvar. To, co vidíme, bereme jako pravdu, jako fakt. A je nám pak jedno co je za tím nebo před tím, prostě svou myslí už vyhodnotíme nějaké stanovisko. A že je to rychlost blesku! Pak hned přijdou emoce a obrázek o situaci je na světě. A když nepřijdou další informace, abychom si poskládali obraz celý, věříme prostě tomu jednomu dílku velmi neoblomně. A toto by se dalo zapasovat do našeho života a také do dění těchto i minulých dní, týdnů a měsíců…no možná i let. Na základě toho, co nám říkají média, jsme si vybudovali představu o tom, jak vypadá svět, jak vypadá idol krásy pro ženy i muže, jak bychom měli žít, bydlet, vydělávat, stravovat se, vychovávat děti, chovat se ve vztahu, v práci… Tyto pravdy jsou většinou potvrzeny nějakou studovanou autoritou, že tomu nelze nevěřit.

A tak jsme uvěřili všemu, co vidíme, ale odklonili jsme se zcela od toho, co cítíme! Svou pozornost jsme přesunuli ze srdce do mysli a díky tomu nás už po generace velmi kvalitně řídí. Pokud je mysl člověka ve fázi odpojení, a navíc uzavření se, pak je pak velmi těžké, aby do ni vpluly jiné názory a pravdy, protože tam vládne jen jedna pravda. Pokud je mysl odpojena a aspoň trochu otevřena, je na velmi dobré cestě k propojení se srdcem.

My, jakožto celistvá bytost, nemůžeme být odděleni. My jsme stále propojeni, jen sami sobě si nastavujeme oddělení, nebo dovolujeme druhým, aby toto odpojení učinili nebo posilovali. A věříme s existenci odpojení.

Všechny cesty stejně vedou dřív nebo později do lásky a srdce, do vědomé celistvosti a propojení. Vše má své načasovaní.

Pokud chcete uvidět pravdu, začněte se dívat do sebe. Začněte prožívat sebe, začněte se milovat, buďte v sobě. Protože jedině tak, neuniknete své pozornosti.

S láskou, K.

To, čemu věříme, to jsme.

Tato větička nabývá v těchto dnech pro mě daleko větší a hlubší smysl. Je to podstatou všeho. Buď jen jsme jako vědomí, božská esence, nebo ještě sklouzáváme do sítí naší mysli a necháváme se jí ovládat a tvořit realitu.

Čemu všemu vlastně věříme? Co jste a co nechcete být?

Všechna moudra, všechny spirituální pravdy, všechno, čemu jste do teď věřili, je to pravda? No, pokud tomu stále věříte, bude to vaší pravdou.

Třeba když se nám děje stále něco na levé straně těla víme, že se jedná o signál pro nás, že je něco v nepořádku s ženskou stranou, s rodovou linií, vztahem s matkou nebo s našim ženstvím. ALE když tomu přestaneme věřit, přestaneme věřit, že je něco v nepořádku s naší ženou, s linií a se vztahem s matkou, když přestaneme věřit, že se tato pokřivení projevují nějakým signálem těla, už to nebude třeba žít!

Kolik konstrukcí jsme si v mysli vytvořili, kolik teorií a pravd žijeme, kolika myšlenkám věříme, natolik se nám pak projevují v realitě.

Lze přijmout a uvěřit, že je vše v pořádku, že je o vás postaráno, že můžete žít v bohatství a v naplněném vztahu s partnerem a se sebou, že vaše tělo je naprosto zdravé? Nebo je to jen zbožné přání, které je nyní na míle vzdáleno od toho, kým teď jste?

Chápete, že je jen TEĎ? A že ten balíček vzorců a toho čemu věříte, je u mnohých jen odpad, kterého se nechtějí zbavit?
Nic nemusí trvat věčně, záleží na každém z vás, čemu věří, co živí a co žije.

K.

Energetické otisky

Při spojení muže a ženy dochází k předávání nejen genetických informací, ale především je to práce a spojení na energetických úrovních. Žena ze své podstaty přijímá energii svého muže nejen do svého pole, ale především do svého těla, do své pánve. Energetická centra v pánvi se otevírají nebo uzavírají dle prožitků, buněčné paměti a otevřenosti srdce k muži. Pánev ženy se stává jakousi čističkou pro mužův energetický nepořádek.

Tento proces se děje po generace, po staletí. Když se podíváme do historie, nevím o době, kdy by byla naprostá rovnoprávnost mezi ženou a mužem. A teď nemám na myslí právo volit. Jde o to, že se vždy jedno pohlaví povyšovalo nad druhé. Po dlouhá staletí byly ženy, zjednodušeně řečeno, pod muži. V dnešní době se ženy snaží mužům vyrovnat, jen ne úplně šťastnou formou. Jdou do mužské energie a potlačují svou ženskost, ženství a jsou odpojeny od své pánve, od zdroje své moudrosti a přirozené síly. A ani není divu, že nyní se to takto odehrává. Vědí vůbec ženy, že by měly o svou pánev nějak pečovat? Vědí, že sexuálním stykem do sebe přijímají mužskou energii, s kterou si nevědí rady? Vědí ženy, že by svou pánev měly energeticky očišťovat? VŮBEC!

Tato témata, tuším, že byla pečlivě skryta, aby nedošlo k nastolení rovnováhy, byla zapomenuta, aby se lidstvo stalo jen nástrojem mysli a svých pudů a bylo snadno ovladatelné.

Díky tomuto energetickému otisku dochází k oddělení ženy od ženství. Bylo to učiněno z i důvodu ochrany sebe, kdy ženy přestaly ovládat techniky očisty a s energií si nevěděly rady. Toto oddělení a zanášení pánve je příčinou nejen pokřivení dnešního pojetí sexu, ale také že jsou ženy více v mužské energii, že mají ženy veliké problémy nejen se sexualitou, nemocemi yoni a pánve, ale také toto oddělení souvisí s oddělením od své síly, sebevědomí, sebehodnoty a uviděním sebe, jakožto ženy v plné své kráse.

Tento proces, který se odehrává již po generace, je zakořeněn v našem DNA. Neseme si ho jako lidstvo a i jsme přijali, jako lidstvo, že je to takto v pořádku, že i tohle patří k evoluci. Dělali to takhle naši předci, budeme to dělat takto nadále. Zde je ten omyl, zde je ta degradace lidské rasy. Místo kultivování sebe jsme přijali, že s tím vlastně nelze nic dělat, že to tak prostě je, protože historie, zkušenosti atd.

Pokud vám tyto informace rezonují a máte pocit, že je třeba s tím (se sebou) něco udělat, už není potřeba hledat, kde, kdo, co, kdy, jak nebo proč. Zde stačí se jen rozhodnout nenést tento otisk s sebou dál. Vědomě se propojit s celým svým tělem a až na dřeň procítit, že jste žena, že vaše pánev energie přirozeně kultivuje a nezanáší se, že oddělení neexistuje, jste propojená a celistvá bytost. Přestaňte věřit svým letitým vzorcům, že je s vámi něco v nepořádku a propusťte je. Nevěřte ani tomu, že je to moc těžké nebo naopak moc lehké, aby to fungovalo. Laďte se na své tělo, na své srdce a na lásku, kterou v sobě k sobě máte.

Rozhodněte se pro cokoliv, co je v souladu s vaším srdcem, s láskou.

K.

Posvátná energie, posvátná sexualita

Dnes bych se s vámi ráda zamyslela na téma vědomé a posvátné sexuality a také bych se s vámi ráda podělila o to, jak toto téma nyní vnímám já.

Sama ani nedokážu uchopit komplexnost a zároveň multidimenzionalitu nejen našich duší, ale i těl a energií, s kterými se denně setkáváme. Pokud bychom se dostali do ideální stavu těla, uměli pracovat se zdrojovou energií, měli bychom možnost být každodenně v blaženosti, v lásce a v proudu vyživující, životodárné energie.

To je samozřejmě ideální stav, který v dnešní době není moc lehké objevit, anebo ho žít. Proč? Nikdo nás nikdy neučil, jak s tímto tématem pracovat. Jak naložit se svou energií, kterou cítíme velmi silně v pánvi a někdy způsobuje velmi silné pnutí, na které nemáme jiné „páky“ než vybití a odevzdání této posvátné energie kamsi. Mnoho lidí tuto energii odevzdává nevědomě do porno průmyslu, který se na ně energeticky přisaje a vysává je, aniž by o tom kdokoliv věděl. Proto v dnešní době nabyl tak kolosálních rozměrů. A tato forma vybití se předává i na děti, pro které je to také snadno přístupné a zajímavé a šup, zase další človíček lapen… Pokud se na porno díváte pravidelně a nepřijde vám to až tak neškodné, schválně to zkuste jednou bez něho. Jen vy a vaše tělo. Půjde vám se naladit bez představ a vzrušujících obrazů? Zde můžete vidět, jak silně jsme ovlivnění a lapení v těchto magických pařátech.

Posvátná energie sexuality, je přitom naprosto o něčem jiném. Představte si, že ta energie, co vám tak tlačí v pánvi (většinou tedy u mužů), by se dala efektivně využít pro celé tělo. Pro ozdravení těla i duše, pro propojení se se zdrojem, pro blaženost celé planety. S touto posvátnou energií nezacházíme, tak jak by si zasloužila, a proto je třeba o tom mluvit a zvědomit toto téma.

Jistě je mnoho kvalitní literatury, která se těmito tématy zabývá, ovšem nejlepší je osobní prožitek a praktikování. Otevření se a práce se sebou. A v tomto tématu především trpělivost k sobě i ke svému protějšku. Tohle není hon za orgasmem, tohle je vědomé bytí a prožívání sebe, nás, do jednoty. Poznávání svého těla, jeho zákoutí, ale také myšlenek s sebou nese zvědomování svých zranění, bloků, které jsou s touto oblastí velmi úzce spjaty.
Tento čas je otevřen pro odevzdávání všeho starého a nesloužícího pro váš vzestup. Proto i toto je téma, kterému bych se více věnovala, protože díky otevření se svojí posvátnosti, můžete vědomě pracovat sami se sebou a jít cestou vědomí si sebe sama, oproti odevzdávání své zodpovědnosti za sebe druhým.

Přichází nová doba, nové techniky a nové nebo obnovené energie, které již můžete cítit a vnímat. Gaia se propojuje nyní s každým z nás, svou jedinečnou formou. A právě díky uctění své sexuality, se propojíte nejen se sebou, ale ještě více s ní, necháte se jí vyživovat a díky tomu se vyživuje i ona.
Odpojte se od vnějších stimulu, které vám ještě brání obrátit se do svého nitra a uzřete se!

Krásné dny, s láskou, v posvátnosti, Katka

Art by Joma Sipe