To, čemu věříme, to jsme.

Tato větička nabývá v těchto dnech pro mě daleko větší a hlubší smysl. Je to podstatou všeho. Buď jen jsme jako vědomí, božská esence, nebo ještě sklouzáváme do sítí naší mysli a necháváme se jí ovládat a tvořit realitu.

Čemu všemu vlastně věříme? Co jste a co nechcete být?

Všechna moudra, všechny spirituální pravdy, všechno, čemu jste do teď věřili, je to pravda? No, pokud tomu stále věříte, bude to vaší pravdou.

Třeba když se nám děje stále něco na levé straně těla víme, že se jedná o signál pro nás, že je něco v nepořádku s ženskou stranou, s rodovou linií, vztahem s matkou nebo s našim ženstvím. ALE když tomu přestaneme věřit, přestaneme věřit, že je něco v nepořádku s naší ženou, s linií a se vztahem s matkou, když přestaneme věřit, že se tato pokřivení projevují nějakým signálem těla, už to nebude třeba žít!

Kolik konstrukcí jsme si v mysli vytvořili, kolik teorií a pravd žijeme, kolika myšlenkám věříme, natolik se nám pak projevují v realitě.

Lze přijmout a uvěřit, že je vše v pořádku, že je o vás postaráno, že můžete žít v bohatství a v naplněném vztahu s partnerem a se sebou, že vaše tělo je naprosto zdravé? Nebo je to jen zbožné přání, které je nyní na míle vzdáleno od toho, kým teď jste?

Chápete, že je jen TEĎ? A že ten balíček vzorců a toho čemu věříte, je u mnohých jen odpad, kterého se nechtějí zbavit?
Nic nemusí trvat věčně, záleží na každém z vás, čemu věří, co živí a co žije.

K.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *